co si pamatuju tak byla hodně velká Rottweileřice. Chvíli jsem byl u ní , teda jenom pár dnů . Měl jsem ještě pět sester a dva bráchy, ale ty máma zakousla asi jí naštvali (jenom ty bráchy samozřejmě, holky byly asi hodný?).     No já se potom hodně snažil abych nikoho nenaštval a to mi zůstalo konec konců až do dneška.Jo a tátu, toho jsem bohužel nepoznal,ale byl to, co jsem zaslechl nějakej drsnej služební rottweiler asi proto se mámě líbil.      Bylo to kousek od Kutné hory . Ale jak jsem říkal, tam jsem dlouho nevydržel, přijeli si tam pro mě nějaký dva člověci a odvezli mě pryč. No byl to zážitek ani jsem se nerozkoukal a hned mi nabančil místní kocour ale pak jsme si časem docela rozuměli i když dneska už si se mnou hrát nechce a vlastně už jsem ho dlouho neviděl . Nějak se mu moje hry jak jsem vyrůstal moc nelíbili. :o)).     Dneska si hraju s míčkem a nebo s páníčkem, ale ten je přísnej (stejně ho mám rád),  tak radši s druhým páníčkem to je holka a ta je hodnější ta mi dovolí všechno.    Jinak se hodně válím v pelíšku taky běhám po zahradě a hlídám (abych jim udělal radost) ,moc neštěkám to mi zakázali. Tak jenom když mě neviděj občas, abych procvičil hlasivky. Zatím jsem si ještě do nikoho nekousl a každej mě má rád, a jsou na mě hodný ti člověci .Občas bych rád sežral nějakýho velkýho psa ale to mi nedovolej  a ty malí jsou spíš na hraní a bojej se mě, takže nuda. Ale jednou si nějakýho velkýho určitě chytím.    Jo taky shánim nějakou pěknou holku abych udělal štěňátka. Některý se mi už líbily ale páníček mi to nedovolil je nějakej vybíravej .Já totiž kvůli mámě nemám papíry a tak mi to dovolej jenom s nějakou holkou, která je taky nemá .Mě by to teda bylo jedno ,ale páníček se musí poslouchat.